Úvaha nad mateřskou školou přirozeně vede k tendenci vytvářet svůj vlastní, specifický svět. Svět ve světě, svět chráněný, různorodý.
Na hraně ulice stavíme solidní dům jako hradbu držící svah.
Vstoupit je možné jedinou branou, hradby ovinout a dostat se tak
‘do hravého světa dětí, do zahrady. 

Tam se jako koberec plynule rozprostírá hlavní pobytová část školky
na mírně svažitém pozemku. Kobercový vzor má jasnou hierarchii, jednotlivé obrazce se vztahují k sobě navzájem i do zahrady, vytváří střídavý rytmus kmenových buněk a rajských zahrad. Místa mají proměnlivou míru intimity v závislosti na tom, koho chci pozvat
a s kým sdílet.

Právě ono sdílení je zásadním principem návrhu – možnost propojit se, nebo oddělit, na chvíli, či úplně, přitom však zachovat letmý kontakt
do všech stran. Obrazem principu je středová, multifunkční hala
pro všechny třídy, kterou je možné slavnostně otevřít veřejnosti. Nakonec se jako ústa rozevírá do venkovního amfiteátru, vyrovnávajícímu výškový rozdíl zahrady.