Budova bývalé školy byla vystavena na jižní straně kostela sv. Mikuláše roku 1721.
Její podoba se časem proměňovala,
aby dostačovala zvyšujícím se nárokům
na kapacitu, a svou nynější novorenesanční tvář dostala roku 1889 dle návrhu architekta Jaroslava Breta. Dům projde pozvolnou rekonstrukcí, na jejímž konci se stane centrem pro dům dětí a mládeže a především nízkoprahový klub pro děti a mládež ohrožené sociálním vyloučením.

Právě tomuto zařízení byla zasvěcena první fáze rekonstrukce v podzemním podlaží.
V centru působí pracovníci služby sociální prevence, kteří pomáhají až patnácti dětem a mladistvým řešit jejich tíživou životní situaci a vytvářejí jim zázemí, kde budou cítit bezpečí a podporu.

Do nízkoprahového klubu se vstupuje
po klesající rampě vedoucí podél domu
do nového vstupního objektu. Z něj vede nová podzemní chodba do haly se šatnou, odkud je přístupná místnost pro pohovory, kancelář se zázemím pro zaměstnance
a toalety. Podzemní chodba dále klesá kolem proskleného atria a končí v prostorné klubovně. 

Klubovna je mobiliářem členěna na počítačový koutek, herní a tvořivou část
s lezeckou stěnou a odpočívárnu
v proskleném atriu. Odpočívárna a hala jsou prosvětleny velkými střešními světlíky, kterými se světlo skrze prosklené stěny dostává i do podzemních chodeb a samotné klubovny. Z klubovny se lze dostat
do chodby a po okruhu opět do haly.

Součástí první fáze rekonstrukce je
i rekultivace veřejného prostoru – hlavní nástup je zvýrazněn půlkruhovým otvorem
v kamenné stěně a dlážděným shromažďovacím prostorem před vyrovnávacím schodištěm. Nové kamenné schodiště je po stranách lemováno rampami do nízkoprahového centra
a do prostoru mezi domem a kostelem. Prostor kolem kostela je zprůchodněn
a je propojen s parterem bývalé školy. Zpřístupněný a upravený společný vrchní parter se stává novým veřejným mikroprostorem. Má sjednocený mlatový povrch s betonovou dlažbou a je oživen zelenou střešní zahradou s altánem
a betonovou lavicí.