Budova bývalé školy byla vystavena na jižní straně kostela sv. Mikuláše roku 1721. Její podoba se časem proměňovala, aby dostačovala zvyšujícím se nárokům na kapacitu, a svou nynější novorenesanční tvář dostala roku 1889 dle návrhu architekta Jaroslava Breta. Dům projde pozvolnou rekonstrukcí, na jejímž konci se stane centrem pro dům dětí
a mládeže a především nízkoprahový klub pro děti a mládež ohrožené sociálním vyloučením.
Právě tomuto zařízení byla zasvěcena první fáze rekonstrukce
v podzemním podlaží. V centru působí pracovníci služby sociální prevence, kteří pomáhají až patnácti dětem a mladistvým řešit jejich tíživou životní situaci a vytvářejí jim zázemí, kde budou cítit bezpečí
a podporu.
Do nízkoprahového klubu se vstupuje po klesající rampě vedoucí podél domu do nového vstupního objektu. Z něj vede nová podzemní chodba do haly se šatnou, odkud je přístupná místnost pro pohovory, kancelář se zázemím pro zaměstnance a toalety. Podzemní chodba dále klesá kolem proskleného atria a končí v prostorné klubovně.
Klubovna je mobiliářem členěna na počítačový koutek, herní a tvořivou část s lezeckou stěnou a odpočívárnu v proskleném atriu. Odpočívárna
a hala jsou prosvětleny velkými střešními světlíky, kterými se světlo skrze prosklené stěny dostává i do podzemních chodeb a samotné klubovny. Z klubovny se lze dostat do chodby a po okruhu opět do haly.
Součástí první fáze rekonstrukce je i rekultivace veřejného prostoru – hlavní nástup je zvýrazněn půlkruhovým otvorem v kamenné stěně
a dlážděným shromažďovacím prostorem před vyrovnávacím schodištěm. Nové kamenné schodiště je po stranách lemováno rampami do nízkoprahového centra a do prostoru mezi domem
a kostelem. Prostor kolem kostela je zprůchodněn a je propojen
s parterem bývalé školy. Zpřístupněný a upravený společný vrchní parter se stává novým veřejným mikroprostorem. Má sjednocený mlatový povrch s betonovou dlažbou a je oživen zelenou střešní zahradou
s altánem a betonovou lavicí.