Bývalá liberecká Střelnice představuje jednu z nejvýznamnějších empírových staveb v Liberci. Objekt vznikl v první polovině 19. století jako zázemí ostrostřeleckého spolku a po mnoho desetiletí sloužil jako významné společenské centrum. Pak bohužel desetiletí chátral, měl
za sebou požár, zřícení střechy a sloužil jako obydlí bezdomovcům.

Historická stavba může dlouhodobě fungovat pouze tehdy, pokud má smysluplný obsah. Projekt pracuje s principem přirozeného doplňování historické stavby současnou architekturou, přičemž dochované původní konstrukce a prvky byly obnoveny s maximálním respektem k jejich autenticitě. Nové zásahy jsou jednoznačně čitelné, materiálově střídmé a svou formou ustupují původní budově, která zůstává hlavním nositelem identity celého areálu.

Součástí návrhu jsou dvě nové přístavby – jednopodlažní sloupový pavilon otevírající dům do zahrady a parkovací objekt ukrytý pod terénem, který pomohl vyřešit složitou konfiguraci pozemku.
Obě přístavby jsou navrženy jako jednoduché objemy s jasně současným architektonickým výrazem, který odpovídá jejich funkci, a s historickou budovou vytváří jeden přirozený celek.

Střelnice byla na hranici záchrany. Rozsah poškození umožnil zachovat pouze obvodové zdivo a přízemní část s historickými klenbami.
Do očištěného torza domu byla vložena nová železobetonová konstrukce se stěnami a stropy, která funguje jako samostatná vrstva a historického zdiva se jen zlehka dotýká. Od čelní fasády je zcela odsazena, čímž vznikl třípodlažní komunikační prostor se schodišti
a ochozy a bylo možné zachovat původní vysoká okna přes dvě podlaží. 

Charakteristickým motivem návrhu jsou průhledy napříč i podél celé stavby. Již od hlavního vstupu se otevírá pohled přes recepci a společenský pavilon až do zahrady. Ze stejného místa je díky odsazení nové konstrukce od historické fasády možné vnímat celý interiér domu
v jeho délce i výšce. Centrální atrium s recepcí propojuje všechna podlaží, přivádí denní světlo hluboko do dispozice a stává se přirozeným srdcem celé budovy.